Mince Karla Jaromíra Erbena

•  Historická doba: Nelze určit, protože dílo vychází z pověr slovanského folklóru – v díle je patrných duch národního obrození a Romantismus
•    Další autoři:
Bratři Grimmové: podobné hledání podkladů k dílům; podobná myšlenka, že za každou špatnou věc následuje trest
Karel Hynek Mácha – Máj
Božena Němcová – Babička
•    Umělecký styl: Poezie
•    Umělecký směr: Romantismus – kvůli tajemnému prostředí a konfliktu mezi jednotlivými postavami
•    Charakteristika hlavních postav:
V celé sbírce básní je dominantní a patrný kult ženy, tedy hlavními postavami jsou vesměs matky a jejich děti. Ty jsou potrestány za své špatné činy, a to ať je udělaly úmyslně (Vodník), či ne (Polednice). Ostatní postavy jsou typičtí lidé, u kterých je zvýrazněn fakt, že hodně chybují
•    Charakteristika vypravěče:  Básně jsou psané er-formou, jen na konci básně Kytice je ich-forma
•    Prostředí díla: Venkov
•    Hlavní myšlenka díla: Autor oživuje staré slovanské báje a pověsti. Jeho hlavní myšlenkou je potrestat postavy (v drtivé většině žen) za jejich špatné skutky. Mnohdy je trest neúměrný prohřešku. Vyzdvihuje myšlenku, že za každou chybu, či špatný skutek, by měl následovat krutý trest. Také se objevuje motiv matky a dítěte, které například v básni Vodník neuposlechne rad své matky a skončí špatně.
Charakteristika výstavby díla:
•    Žánr: Lyricko-epická balada
•    Jazyková forma: Spisovná čeština doplněná o lidová slova a přirovnání. Velmi pěkná popsání charakterů postav a okolí, ve kterém postavy vystupují
•    Básnické prostředky:
metafory, personifikace, popisy, opakování výrazů (např. nech mne, nech mne zase jít), úsporné sloky a výrazný rým
•    Jazykové prostředky:  Jazyk je používán spisovný velmi blízký lidovému. Obsahuje metafory, personifikace, opakování výrazů. Rýmy jsou zde výrazné a sloky úsporné. Děj se odehrává v krátkém časovém sledu. Autor využívá Archaismů – pašije a knižních výrazů – dítky.
•    Popis jednotlivých balad:
Celkem 13 básní/12 balad
Kytice: Symbol mateřídoušky na hrobě mrtvé matky jako útěcha pro sirotky
Poklad: Porušení přírodních zákonů, zakročují nadpřirozené síly: Velký pátek, otevírají se
brány k pokladům, matka v touze o bohatství zapomene dítě v jeskyni, po roce se pro dítě vrátí, pokladů kolem již si nevšímá
Svatební košile: Porušení přírodních zákonů, zakročují nadpřirozené síly: Život vyhrál nad smrtí. Dívka se modlí, aby se její milý vrátil, jinak se prý zabije. Mrtvý si pro ni přijde v noci a unáší ji na hřbitov, že si ji vezme. Cestou zahazuje všechny symboly boha – modlitební knížky, růženec i křížek po matce. Dívka si uvědomí, že to již není její milý, schovává se v budově s mrtvolou. Mrtvola ovšem obživne a poslouchá jak rozkazy milého, tak dívky. Dívka se modlí, chce odčinit své hříchy. Nakonec přichází rozbřesk a mrtvola opět umře. Po milém již není ani vidu, ani slechu.
Polednice: Matka volá ve vzteku na své neposlušné a uplakané dítě Polednici. Polednice se však opravdu objeví a matka se snaží své dítě před ní zachránit. Když otec přijde po práci domů, uvidíme svou ženu s mrtvým, zalknutým dítětem na jejich prsou.
Zlatý kolovrat: Pohádka, dobro vítězí nad zlem:  Královi se zalíbí dívka, chce si ji vzít, má ale macechu a nevlastní sestru. Ty ovšem dívku vylákají, zabijí ji a rozřežou na kusy. Manželkou krále se stane druhá dcera. Stařec dívku oživí, prodává za její části těla věci, jednou z nich je i zlatý kolovrat. Čin je prozrazen, mrtvá dívka oživena a druhá dcera s matkou zabité stejným způsobem, jakým ony zabily ji.
Štědrý den: Uskutečňuje se předem daný osud, porušení přírodních zákonů: Dvě sestry o Štědrém večeru prosekaly led, aby nahlédly do své budoucnosti. Vidí svatbu Hany a smrt Marie. Tato věštba se splní. Využití lidových obyčejů – o budoucnosti jen snít.
Holoubek: Vítězství dobra nad zlem. Mladá žena zabila svého muže a později se vdala. Byla šťastná. Nad hrobem manžela zpíval holub o její vině. Výčitky svědomí ji dovedly k sebevraždě.
Záhořovo lože: Zde se projevuje boží moc, vina je odpuštěna, ale až po trestu, spojitost s Máchou.: Mladý poutník jde do pekla, jeho otec ho zaprodal. Potkává se Záhořem, zločincem, který všechny, kteří jdou kolem, zabije. Poutníka pustí pod podmínkou, že mu pak jeho cestu vylíčí.  Když se tak stane, Záhoř je vystrašený z toho, co ho v pekle čeká. Své zločiny odčiní devadesátiletým pokáním. Obrost mechem, vyrostla z něj jabloň. Poutník ho jako stařec s mladíkem, který mu pomáhá „přijdou navštívit“. Je mu odpuštěno.
Vodník: Záleží na morálce, provinění se trestá, střet dvou mateřských lásek: Mladá dívka neuposlechla matku a šla k rybníku. Díky tomu, že se pod ní propadlo chabé molo, utopila se a stala se manželkou vodníka a měla s ním syna. Svou matku již měla zakázáno navštívit. U vodníka si nakonec vyprosila její návštěvu pod podmínkou, že se vrátí do určité hodiny a dítě nechá s ním. Dívka se nechce vrátit, ovšem poté co slyší pláč svého syna, chce ven, zpátky k vodníkovi. Matka jí to nedovolí a vodník před dveřmi matčina domu dítě zabije, ovšem před tím dívku několikrát varuje a přemlouvá ji, ať jde zpátky k němu.
Vrba: Mladá žena byla spoutaná s vrbou. Její muž vrbu pokácel, žena zemřela. Muž vyrobil kolébku z vrbového dřeva, která měla nahradit matčino náručí a píšťalku, která nahrazovala její hlas.
Lilie: Dívka se převtělila do lilie, zalíbila se jistému muži a ten si ji vzal. V noci byla dívkou. Muž ji chrání před sluncem zdí. Když odjede, jeho matka zboří zeď a lilie zahyne.
Dceřina kletba: Rozmluva matky s dcerou, která zabila své dítě a chce se oběsit. Proklíná svého svůdce i matku.
Věštkyně: Víra v budoucnost národa, vlastenectví. Uskutečňuje se předem daný osud.: Libuše předvídá dějiny českého národa

Alexandr Sergejevič Puškin

•    Historická doba: První polovina 19. století (1833) – Rusko
•    Další autoři: Michail Jurjevič Lermontov, Edgar Alan Poe (USA)  – Havran; povídky, Viktor Hugo – Chrám matky boží v Paříži
•    Umělecký styl: Próza
•    Umělecký směr: Romantismus
•    Charakteristika hlavních postav:
Mladý německý voják a inženýr Heřman:  Vypočítavý, neústupný a po zabití hraběnky nemá žádné výčitky svědomí = nebojí se; pro peníze je schopen udělat cokoliv
Lizaveta Ivanovna: naivní dívka, ovšem hodná, pracovitá a citlivá
Hraběnka Anna Fedotovna: Povahou mazaný „diktátor“, který neustále komanduje Lizavetu Ivanovnu
•    Charakteristika vypravěče: psáno er-formou, ovšem vstupy jsou ich-formou
•    Prostředí díla: Hraběnky dům; Rusko – Petrohrad
•    Hlavní myšlenka díla: Autor se snaží novelou Piková dáma upozornit společnost na nebezpečnost hazardních her a popisuje život ruské šlechty v první polovině 19. století, kdy je společnost opravdu zkažená a touží jen po penězích

Charakteristika výstavby díla:
•    Žánr: Romantická novela
•    Slohový útvar: Vypravování
•    Jazyková forma: Spisovná čeština
•    Básnické prostředky:
Metafora: „jak se ve vaší hrudi ozvalo něco lidského“
Personifikace: V tu chvíli se mu zdálo, že piková dáma přimhouřila oči a ušklíbla se. Neobvyklá podoba ho zarazila… „To je ta stará!“ vykřikl s hrůzou. ; trojka před ním kvetla v podobě krásné květiny
Epiteton (druh obrazného pojmenování; básnický přívlastek): celé město, svého přítele
Zdrobněliny: dušička, větráček
•    Jazykové prostředky:  Hodně přímé řeči, zobrazují se v díle citáty, občas se používají francouzské výrazy například při zmínce o pánovi, který byl učesaný stylem a´ l´oiseau royal. Novela neobsahuje sprostá a vulgární slova a díky přeložení do češtiny v roce 1973 neobsahuje ani historismy a archaismy

Česká literatura na přelomu 19. a 20. století

Posted: 17th Květen 2012 by Jan Kříž in Literatura, Literatura

Manifest české moderny

1. října 1895 vyšel v Rozhledech Manifest české moderny. Jeho autorem byl J. S. Machar. Dále jej podepsali K. J. Šlejhar, V. Mrštík, O. Březina, F. X. Šalda, A. Sova, Krejčí, Soukup, Körner.

Hlavním požadavkem manifestu byla touha po tvůrčí individualitě. Autor díla má být silnou osobností. Zdůraznění pravdivosti a původnosti díla.

Česká moderna se rozpadla v roce 1896.

Na přelomu 19. a 20. století se u nás objevují nové směry, např. symbolismus, impresionismus, naturalismus a realismus.

Symbolismus

Symbolismus usiluje o postižení skrytého, klade velký důraz na význam slova. Snaží se vyjádřit osobní vidění světa za pomoci symbolů.

Symbol

Něco konkrétního, co slouží jako smluvený znak pro něco abstraktního: váhy jako symbol spravedlnosti.

Hlavním představitelem symbolismu byl Otakar Březina.

Psaní velkých písmen

Posted: 15th Květen 2012 by Jan Kříž in Gramatika a pravopis, Pravidla pravopisu

Podstatná jména obecná - neoznačují určitou osobu, zvíře, či věc, ale označují kteroukoli osobu, zvíře, nebo věc toho druhu (např. chlapec, pes, město, řeka)

Podstatná jména vlastní- označují určitou osobu, zvíře, nebo věc (např. Jirka, Rex, Praha, Vltava)

  1. Jednoslovná vlastní jména – velká písmena. Př. Petr, Věra, Brno, Polsko, Sázava
  2. Dvou, nebo víceslovná vlastní jména – velká písmena. Př. Český Krumlov, Špindlerův Mlýn, Nový Jičín, Karlovy Vary, Frýdek-Místek, Havlíčkův Brod, Mariánské Lázně, Lázně Bělohrad x lázně Teplice (lázně nejsou součástí názvu), Dolní Město, Spišská Nová Ves, České Budějovice, Hradec Králové, Moravské Budějovice
    Předložky s písmenem malým: Nové Město na Moravě, Ústí nad Labem, Hluboká nad Vltavou, Klenčí pod Čerchovem, Benešov u Prahy
  3. Několikaslovný vlastní název -
    a) Slova obecná – 1. písmeno velké, ostatní malá
    Př. Orlické hory, Národní divadlo, Spojené státy americké, Česká republika, Staré pověsti české
    b) Vedle slov obecných i vlastní název – zůstává velké písmeno
    Př. Koupili jsme si zajímavou knihu Dějiny Národního divadla. Už jsi četl knihu Moudrost starých Čechů? Schválila to Akademie České republiky. Podílela se na tom Spolková republika Německo.
  4. V názvech obsahujících slovo – náměstí, ulice, moře, záliv, ostrov, poloostrov, mys, okres, alej, třída, nábřeží apod. píšeme s velkým písmenem jen přívlastek k těmto slovům: náměstí Krále Jiřího z Poděbrad, ulice Elišky Krásnohorské, most Legií, záliv Mexický = častěji Mexický záliv, moře Středozemní = Středozemní moře, ostrovy Kanárské = Kanárské ostrovy, poloostrov Pyrenejský = Pyrenejský poloostrov, mys Dobré naděje, okres Jihlava, okres Brno-venkov, alej Svobody, třída Politických vězňů, nábřeží Kapitána Jaroše, ulice 17. listopadu – ulice Sedmnáctého listopadu
    Název začínající předložkou: předložka s velkým písmenem, první slovo po předložce rovněž s velkým písmenem, ať je od původu jménem obecným, nebo vlastním. Př. ulice Ke Karlovu, ulice U Tří líp, restaurace U Medvídků, dům U Tří srdcí, výstavní síň U Hybernů, ulice U Daliborky, ulice Na Můstku x sejdeme se na Můstku, ulice Na Příkopě (Příkopy), náměstí Mezi Zahrádkami
  5. Městské čtvrti a sídliště
    a) Obě písmena velká – Malá Strana, Slezské Předměstí
    b) Velké S – je-li slovo součástí oficiálního názvu (bez slova sídliště nedává smysl) – Sídliště Míru, Sídliště Antala Staška
    c) Slovo sídliště není součástí oficiálního názvu (užíváme i bez slova sídliště – např. bydlím na Výšině) – sídliště Severní Terasa, sídliště Jihlava – Jih, sídliště Výšina, sídliště Jihozápadní Město
  6. Světadíly, země a krajiny
    Jižní Amerika x jižní Čechy, Střední Asie x střední Evropa, Latinská Amerika, Nový svět (Amerika), Divoký západ, Blízký východ, Západ (hospodářsky vyspělé státy západní Evropy a Severní Ameriky), Orient, Haná, Polabí, Středomoří, Královéhradecko, Jihlavsko, apod.
  7. Obyvatelé – s velkým písmenem
    Čech, Chod, Pražan, Evropan, Moravan, Kladenští
  8. Příslušníci rodů a rodin - s velkým písmenem
    Habsburkové, Přemyslovci, Horští, Novákovi
  9. Postavy náboženské, pohádkové a jiné (jedinečné) – s velkým písmenem
    Bůh (křesťanský) x lidé si prý vytvořili boha personifikací přírodních sil, Pán Bůh, Syn boží (o Kristovi), Svoboda – socha Svobody, Rozum – Štěstí a Závist x víla – vodník, Rusalka x rusalka, Červená karkulka x Karkulka
  10. Historické osobnosti – s velkým písmenem
    Karel IV. (čtvrtý), M. Jan Hus – mistr Jan Hus, J. A. Komenský – Učitel národů
  11. Označení rasy – s malým písmenem
    běloch, černoch, cikán
  12. Příslušník hnutí – s malým písmenem
    husité – táborité, pražané, lumírovci, slávista
  13. Významné stavby -
    Kozí hrádek – kulturní památka, Pražský hrad – Hrad, Klementinská kolej – Klementinum, chrám svatého Jakuba – svatojakubský chrám – Svatý Jakub, Chrám sv. Víta – Praha Hradčany, Betlémská kaple – kaple Betlémská, Obecní dům v Praze, Palác kultury, Bílý dům (sídlo a úřad prezidenta USA), Španělský sál Hradu, Vladislavský sál x sjezdový sál Paláce kultury, Památník národního písemnictví, Národní památník na Vítkově (v Praze)
  14. Školy -
    a) mateřská, základní, střední, umělecká, zvláštní a učiliště – bez místa určení písmeno malé, s místem určení písmeno velké
    Př. Soukromých mateřských, základních a středních škol u nás stále přibývá, Mateřská škola v Dobřejovicích, Základní škola v Třešti, Střední průmyslová škola elektrotechnická v Praze, Gymnázium v Telči, Obchodní akademie v Jihlavě, Zvláštní škola v Rudné, Konzervatoř v Praze, Střední odborné učiliště strojírenské Motorlet
    b) vysoká škola – vždy písmeno velké
    Univerzita Karlova, Karlova univerzita, České vysoké učení technické, Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, Děkanát Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, apod.
  15. Instituce -
    a) bez místa určení malé, s místem určení velké písmeno
    Př. Tyto akce proběhnou v kulturních domech. S těmito žádostmi se obracejte na okresní úřady x Projeli jsme kolem Kulturního domu v Čáslavi. Musím to projednat na Okresním úřadě v Jihlavě.
    b) ojedinělé – vždy písmeno velké
    Poslanecká sněmovna, Česká národní banka, Kancelář prezidenta republiky
  16. Spolky – členové spolků
    Sokol x sokol, Junák x junák
  17. Svátky, významné dny, významné dějinné události – 1. písmeno velké
    Vánoce, Velikonoce, Nový rok = 1. 1. x Do nového roku Ti přeji zdraví (na celý rok), Štědrý den, Hod boží vánoční – Boží hod vánoční, Dušičky, Květná neděle, Svatodušní svátky x advent, masopust, letnice, Den osvobození od fašizmu, Květnová revoluce  – Květen 1945 – Pražské povstání – Květnová povstání českého lidu (5. 5. 1945), Velká francouzská revoluce x druhá světová válka, napoleonské války, třicetiletá válka
  18. Opakující se akce politické, obchodní, kulturní, soutěže – 1. písmeno velké
    Mezinárodní hudební festival Pražské jaro, Zahrada Čech, Dvacátý (20.) mezinárodní filmový festival v Karlových Varech x obecně: filmový festival v Karlových Varech, Šestnácté (16.) zimní olympijské hry x zimní olympijské hry, Mistrovství světa v odbíjené žen 1992 x mistrovství světa Zlatý krokodýl
  19. Významné dokumenty, díla – 1. písmeno velké
    Dekret kutnohorský – Kutnohorský dekret, Zlatá bula sicilská, Listina lidských práv a svobod, Písmo svaté (bible), Bible kralická – Kralická bible
  20. Jména výrobků
    automobil Škoda Favorit x koupil si škodovku (obecně), nové favority mají lepší pérování (obecně)
    prášek Tix x pral v tixu
  21. Hvězdářství – velké písmeno
    Velký vůz, Jupiter, Země, Měsíc, Slunce, Mléčná dráha (Galaxie)
    sluneční soustava, galaxie (hvězdná soustava), vesmír, země, měsíc
    slunce – s malým písmenem ve významu jiném, než odborném hvězdářském
    Např. Stojí oběma nohama na zemi. Na cestu mu svítí měsíc. Kam nechodí slunce, tam chodí lékař.
  22. Přídavná jména přivlastňovací utvořená od vlastních jmen -
    Eva – Evin, Karel – Karlův, Neruda – Nerudův x nerudovský fejeton (tvrdé přídavné jméno)
    Pozor! Praha – pražský, Anglie – anglický, Jihlava – jihlavský = přídavná jména tvrdá – s malým písmenem
    součástí názvu Čechy – český x Česká republika
  23. Dopisy – v osobních a přivlastňovacích zájmenech 2. os. č. jedn. a množ. jako výraz úcty – velké písmeno
    Ty, Tebe, Tvůj
    Vy, Vám, Váš
  24. Vlastních jmen se užívá ve smyslu obecném – malé písmeno
    švejk = mazaný, vychytralý ulejvák
    jidáš = zrádce
    lazar = nemocný, ubohý člověk
    donchuán = svůdce
    poradil se s vaňkem – ustálený obrat
    pamatoval na navrátila – slovní hříčka
  25. Jména vyznamenání a cen
    Řád bílého lva – název
    Nobelova cena míru – název
    Řád T. G. Masaryka – název
    x
    čestná plaketa F. Palackého – obecně
    stříbrná medaile Masarykovy univerzity – obecně

Aliterace – opakování shodných hlásek na začátcích slov. Př.: kolo – kostlivec

Anafora - opakování stejných slov na začátku veršů, půlveršů nebo strof
Darmo – řeko, tvoje lkání
darmo – tmavou nocí zní (K. H. Mácha)

Apokryf – původní smysl – něco zakázaného, utajeného; dnes jde o zvláštní literární útvar, zpracovávající známý motiv (historický, společenský, biblický), který je podáván nově, neotřele, např. K. Čapek: Kniha apokryfů

Aposiopese – nenadálé odmlčení, nedopovědění započaté výpovědi
Př.: Já bych tě…

Apostrofa – oslovení věcí, osob, smyšlených postav, nebo abstraktních pojmů. Např. Ó duho, ó duho!

Archaismus – záměrné použití zastaralých slov, výrazů a větných vazeb.
Př.: Už hotují se velká dění
a hotují se stranou slova (F. Halas)

Asonance – souzvuk koncových samohlásek na konci veršů
Př.: Čí jsou to ovečky,
co se v horách pasou?
To jsou Janíkovy,
co věšet ho budou. (Lidová poezie)

Autobiografie – vlastní životopis, tj. písemné vylíčení vlastního života autora

Dialektismus – nářeční prvek v literárním díle

Elegie – lyrická píseň vyjadřující smutek ze smrti, neštěstí, zklamání

Elipsa – vynechání slova, které si můžeme bez újmy na smyslu domyslit, výpustka

Epanastrofa – opakování stejných slov na konci jednoho a na začátku druhého verše
Př.: Všude pusto,
všude temno,
mrtvo,
temno,
mrtvo po prostorách světa (Ján Botto)

Epigram – krátká báseň, převážně satirická s ostře vyhraněnou pointou

Epilog – doslov

Epitaf – veršovaný náhrobní nápis

Epizeuxis – opakování stejných slov v jednom verši několikrát za sebou
Př.: Je mi lehko, lehko – jako do skoku (Jan Neruda)

Epos – velká epická skladba s bohatým dějem a s výraznými postavami hlavních hrdinů (hrdinský epos, rytířský epos)

Eufonie – umělecky působivé uspořádání hlásek, nebo skupin hlásek na základě jejich opakování
Př.: Má oči pichlavé a chřípím zločin čichá (Viktor Dyk)

Hyperbola – nadsázka, zveličení
Miliontý třikrát stotisící první telegram (Jar. Seifert)

Idea – myšlenka díla; smysl literárního díla; postoj, či poslání, které dílo přináší

Interview – rozhovor; skládá se z otázek a odpovědí; dialog; žánr publicistické literatury

Ironie – záměrné užití slov v opačném smyslu

Inverze – změna slovosledu; změna obvyklého pořadí slov ve větě

Kaligram (ideogram) – báseň psaná do obrazce; slovo a kresba jsou v ní spojeny v novém svébytném tvaru

Kontrast – postavení jevů a slov opačného významu vedle sebe, záměrné spojení protikladných myšlenek a obrazů
Př.: Je lehké listí vavřínu,
a těžký padlých stínů (F. Halas)

Literatura faktu – zpracovává literárně dokumentární materiály; vědecká fakta a historické i současné události

Literární portrét – je to literární zpracování života významné osobnosti

Motiv – nejjednodušší tématický prvek v básni i v próze

Neologismus – nově vytvořené slovo
Př.: Ale zato jsi spával u pat plamenů,
poslouchaje ptáka flétňáka

Óda – oslavná; radostná lyrická báseň

Onomatopoie (zvukomalba) – nakupení určitých hlásek ve verši tak, aby vyvolaly dojem reálného zvuku, nebo na něj upomínaly
Př.: klekání zvoní, nic, nic, nic
Jdi dál, jdi, tma ti posvítí (Josef Hora)

Parodie – báseň, nebo próza, která obvykle zesměšňuje známé literární dílo napodobením jeho formy a změnou obsahu

Pásmo – typ básně založený na volném spojování tématicky různorodých a samostatných veršů, které teprve ve větším celku poukazují na souvislosti a vytvářejí smysl básně

Poéma – rozsáhlejší lyrickoepická báseň, která v moderní poezii nahradila epos

Poetismus – slovo, které se obvykle používá jen v básnickém textu
Př.: Ženám vidím horstva věnec modrosmavý (Svatopluk Čech)

Prolog - předmluva

Přirovnání – vystižení a určení jevu na základě jeho vlastností shodných s vlastnostmi jevu jiného
Př.: Noc jako bas.
Jak soprán vysoko je měsíc.

Refrén – celek, který se opakuje na shodných místech několika strof jedné básně

Reportáž – prozaický žánr rázu publicisticko-beletristického zobrazující skutečnost na základě konkrétních faktů a zčásti zobrazuje skutečnost pomocí uměleckých obrazů

Romance – lyrickoepická báseň s rozmanitým obsahem vyjadřující optimistický životní názor

Rým – zvuková shoda koncových hlásek na konci veršů, nebo půlveršů
Druhy rýmů – sdružený AA BB, střídavý AB AB, přerývaný AB CB, obkročmý AB BA

Rytmus – pravidelné střídání přízvučných – a nepřízvučných slabik
Druhy - trochej, jamb, daktyl

Řečnický otázka – otázka na niž ten, kdo ji klade, nežádá odpověď
Př.: Čí bolestný pláč usedavý,
nám předpovídá z živé tmy? (Jarm. Urbánková)

Sarkasmus – zesílená ironie, jízlivý posměšek

Satira – je takové literární dílo, které využívá humoru a komična za účelem zesměšnit a kritizovat společnost a společenské poměry. Záporně hodnotí skutečnost.

Sonet – znělka, čtrnácti-veršová lyrická forma, složená zpravidla ze dvou čtyř-veršových a dvou-tříveršových strof (slok), obě čtyřverší mají někdy dva, jindy čtyři rýmy, tříverší tři rýmy v libovolném seskupení

Symbol – znak, který zastupuje obecný pojem

Téma – to, co je zobrazováno; skutečnost, která je zobrazována; složená z postav, vypravěče, vnějšího světa a děje; vyplývá z autorova zpracování látky, z jeho výběru uspořádání jednotlivých motivů, postav, prostředí. Téma odkrývá autorův pohled na skutečnost. Dílo může mít jedno i více témat

Verš – základní celistvá jednotka básnického rytmu

Volný verš – verš nevázaný žádným pravidelným počtem slabik, uspořádáním přízvuků, apod. Funkci nositele rytmu zpravidla přejímá intonace

Vnitřní rým – zvuková shoda slabik uprostřed verše
Př.: A byly doby k pláči bez podoby.
A byly děje k pláči bez naděje. (Karel Šiktanc)

Vulgarismus – záměrné užití hrubého výrazu v básni

Vědeckofantastická literatura – science fiction – SCI-FI – tato literatura čerpá z poznatků moderní vědy a techniky. Uvažuje o jejich vývojových možnostech a rozvíjí určité představy o budoucnosti, představy o nových světech, nebo předpovídá různé důsledky, které přinese rozvoj vědy a techniky lidské společnosti. Jde o projektování děje do budoucnosti, mimo sféru současného světa (planety, různé hlubiny země, nebo moře). Předchůdcem SCI-FI je J. Verne. Patří sem R. Bradbury, A. C. Clarke, S. Lem, O. Neff, L. Souček,..