Online výuka češtiny

•    Historická doba: Za dob hanzovních měst – 13. století
•    Další autoři:
František Gellner
Fráňa Šrámek
Karel Toman
Stanislav Kostka Neumann
Petr Bezruč
•    Umělecký styl: Drama
•    Umělecký směr: Prvky Romantismu a Novoklasicismu
•    Charakteristika hlavních postav:
Krysař: Tajemný samotář, osamělost spočívá v tom, že nikdy necítil žádný cit, ovšem to mění Agnes
Agnes: Mladá, krásná, prostá měšťanka z vyšší vrstvy
Sepp Jörgen:  Chudý rybář, kterému trvá den, než pochopí, co se kolem něho děje. Vesničany je opovrhován.
Konšelé: Nechtějí zaplatit Krysaři mzdu, dokud Krysař neprokáže svou totožnost
Měšťané: lidé charakterově rozporní, ale čitelní
•    Charakteristika vypravěče: er forma
•    Prostředí díla: Vesnice Hammeln a okolí
•    Hlavní myšlenka díla: Autor popisuje Krysaře jako chladného vraha, který dělá jen svou práci a nemá žádné city. Díky náhodě se zamiluje do Agnes, ale jeho láska skončí špatně, když Agnes čeká dítě s jiným. Chce tedy odejít z města, ale Konšelé mu nechtějí vyplatit peníze za jeho služby. Krysař se rozčílí a město vyhladí. Autor také pěkně vylíčil chování Konšelů, kteří berou ostatní lidi z nižších vrstev jako póvl.
Charakteristika výstavby díla:
•    Žánr: Novela – staroněmecký motiv (báj)
•    Slohový útvar:  Vyprávění
•    Jazyková forma:  Spisovný jazyk
•    Básnické prostředky:
Slova jak stylově neutrální, tak stylově zabarvená. Využití nepřímých pojmenování – personifikace („A vody míjejí a míjejí a šeptají důvěrná konejšivá slova bolesti truchlící tam na břehu.“) – a řečnických figur (řečnické otázky). Styl vyprávěcí střídá styl popisný, charakterizační i úvahový (prostřednictvím hlavní postavy, krysaře). Dialogy, monology. Řeč postav je přímá. Častým (záměrným) opakováním slov autor dociluje dokonalého působení na smysly člověka. Velmi hojně se v knize setkáváme s přechodníky, slovy mnohdy zastaralými nebo knižními. Pořadí slov vytváří velmi jemně prvky lyrické (obrazná pojmenování a náznaky), které celé dílo „zmnohovýznamňují“ a povznášejí ho z přímočaré epické roviny do roviny básnické. Autor občas zachází až do patosu (zejména v promluvě krysaře), dílu to však nikterak neškodí. Monotónní stálost způsobu striktně spisovného vyjadřování hlavních postav možná trochu ruší, ale vcelku dílo sjednocuje a dává mu originální charakter.
•    Jazykové prostředky:
Ve vyprávění i v dialozích je použitá výhradně spisovná čeština. Nespisovné formy jazyka se v díle nevyskytují. Nejsou zde použitá ani slova z cizích jazyků (výjimkou jsou pouze německá jména, neboť se příběh odehrává v německém hanzovním městě)